Jo, přesně tak, jak čtete. Klára se stěhuje, bohužel bez Brůči. Právě sedím mezi krabicemi, bordelem, vytahanýma věcma. Děs běs. Nevím, kde mám začít balit, protože všude mám krámů tři prdele. Obří taška do které by se normálnímu člověku vešla půlka šatníku a já jsem do ní narvala 2/3 svých bot a ještě nejde zapnout? Až mi přijede taťka pomoct odstěhovat ty krámy a zeptá se: Co máš v týhle tašce proboha? A odpovím mu: Boty. Tak se naštve a pošle mě metrem! Nekecám.
K tomu se stěhuju s tou osobou, kterou ironicky miluju, která mi upíjí krev. Místo abychom se sestěhovali s Brůčou...chceme, leč teď to nejde, protože nám to nepřeje. :/ Dokonce se nám už o ní zdá nezávazně na sobě. :D
Mám toho už po krk, chci mít chvilku klidu, pořád se někam lopotím, do práce, z práce, pak ženu koupit nejlepší rukavice světa a oni je nemají, mašle na dárky, do toho mi mamka volá, že taťka na ní jede křivdy s okny (vyměňují okna) a mamka potřebuje uklidit, ale taťka ji to pořád něčím maří, aby to nestačilo, tak tu sedím v tom zmiňovaném bordelu, v pokoji, kde už svítí jen jedna lampička ze tří.
Ptám se vás drazí čtenáři, nevíte o nějakém malém, hezkém a především levném podnájmu? Nebo neznáte někoho spolehlivého, kdo také hledá bydlení? Kdyby ano, tak mi prosím napište.
Tak se mějte, balte dárky a tak.
čtvrtek 12. prosince 2013
středa 6. listopadu 2013
Tak přemýšlím, jestli mám napsat nějaký nepřátelský hate, postěžovat si na svět a tak.
Začnu asi svou spolubydlící. Chodila jsem s ní na střední, ale nemyslete si, že jsme byly kdovíjaký kámošky. Šla jsem s ní bydlet jen z jednoho a hlavního důvodu: Mít bydlení v Praze. Ale poslední dobou jsme na ní hyperalergická. Prostě, sprostě a jednoduše mě sere. Téma práce vynechám, ušetřím vás. :D
Víte co bych chtěla jednou dělat? Přála bych si mít útulnou kavárnu s dortíky a různými mlskami, aby mi tam lidi chodili pro radost, rádi se vraceli pro kávu udělanou od srdce. :) U toho bych chtěla psát nějaký labůžo blog o jídle. Vařila bych pro Péťu mňamky, pak bych to naaranžovala a vyfotila. Jojo, k tomu chodila na nějaký akce, vernisáže, všechno fotila a pak o tom něco málo napsala, třeba: Bylo to úplný nůďo, lodě "skryté" v obrazu jsem fakt nepochopila, rozlívali tam krabičák, aka červená poezie, takže taky nic moc. :D
Začnu asi svou spolubydlící. Chodila jsem s ní na střední, ale nemyslete si, že jsme byly kdovíjaký kámošky. Šla jsem s ní bydlet jen z jednoho a hlavního důvodu: Mít bydlení v Praze. Ale poslední dobou jsme na ní hyperalergická. Prostě, sprostě a jednoduše mě sere. Téma práce vynechám, ušetřím vás. :D
Víte co bych chtěla jednou dělat? Přála bych si mít útulnou kavárnu s dortíky a různými mlskami, aby mi tam lidi chodili pro radost, rádi se vraceli pro kávu udělanou od srdce. :) U toho bych chtěla psát nějaký labůžo blog o jídle. Vařila bych pro Péťu mňamky, pak bych to naaranžovala a vyfotila. Jojo, k tomu chodila na nějaký akce, vernisáže, všechno fotila a pak o tom něco málo napsala, třeba: Bylo to úplný nůďo, lodě "skryté" v obrazu jsem fakt nepochopila, rozlívali tam krabičák, aka červená poezie, takže taky nic moc. :D
Třeba takhle, to by mě bavilo. :)
Ještě vám chci povědět, abyste nezapomněli na hipstagram.
Ještě vám chci povědět, abyste nezapomněli na hipstagram.
neděle 3. listopadu 2013
Tohle je nečekané i pro mě, věřte tomu. Přidat článek už po týdnu na rozdíl dvou až třech měsících...tomu říkám výkon. Připomenu mé oblíbené léto a to tak, že sem dám fotky, které jsme fotili s přítelem na analog. Jasně....jsou to ty fotky, které jsem vám slíbila asi tak před třemi měsíci. :D Hodně je jich nedoostřených, ale fotky nejsou focený zaúčelem nějaké velké prezentace, či uměleckým směrem, ale abychom si fotili vzpomínky, pro radost... :) Možná se to zlepší, jelikož Brůča sehnal starý, okouzlující Zenit, tak časem (ano, může to u nás trvat třeba rok) :D budeme fotit na něj. K většině fotek jsem mu napsala nějaký komentář, číst si to po nějakém čase je docela sranda. Omlouvám se, že je to tak dementně ořezaný.
Tak se koukněte, přeji hodně štěstí, abyste přežili nový týden. Mějte se famfárově.
Tak se koukněte, přeji hodně štěstí, abyste přežili nový týden. Mějte se famfárově.
Mělo být zaostřeno na ruce.
Když jsme jeli z Malin na Ohradu, nebo obráceně. Byl letní večer.
Brůča říká, že je jako pohled.
Milujeme melouny, celý léto jsme promelounovali. Kvízová otázka: Kde, nebo jak se jmenuje zastávka na které čekáme?
Zas čekáme na tramvaj.
Tohle je před Paládiem, týpkovi se porouchalo auto, tak vyskočil, odtlačil ho ke straně, opravil a zas pokračoval v jeho pouti.
Vidíte, nekecám...vylepšili jsme to lamburskem.
Prý jedno z největších letadel, co kdy přistálo na letišti Václava Havla.
A to jsme se tam šli jen tak podívat.
Jojo, tohle milujeme...bambilion cizinců, kteří vás nenechají ani přejít.
Jak z jiný doby. :)
Tam někde je náš zámek. ♥
V Rumburku na nádraží. Po prvé, co jedu s Péťou k jeho rodičům.
Docela jsme hodně výletovali.
Komentář na další fotce. :D
neděle 27. října 2013
Je to v hajzlu, od prvního, což je už ve čtvrtek nastupuju do práce na HPP za kterou se stydím, tam kde mě psychicky vysává "nadřízená", takže domů chodím s bolavou hlavou a následnýma migrenama, potom řvoucí volám mamce, jak mě sere, týrá a tak. :D Takže se moc těším, bude to tam bájo. Doufám, že si to přečteš a zakážeš mi chodit i na toaletu *****! (Doplň co se ti hodí.) Aspoň tu mám Péťu, který mě vždycky pohladí. :)
Co mě štve jako za další je to, že už je podzim a zima děsně blízko!
Co mě štve jako za další je to, že už je podzim a zima děsně blízko!
O víkendu jsem byla doma u rodičů, což znamená, že jsem viděla po dlouhé době televizní noviny, nic se nezměnilo. Vystačili jim pouze tři témata a zaplácli tím celou hodinu. Tady jsou: Prvním tématem byly samozřejmě poblistický volby aka ať zvolíte jakoukoliv stranu, bude to tu stále na hovno. Druhé téma v pořadí, leč méně obsáhlé byla nadcházející změna času. Ano, dvakrát za rok se o tom mele, rozhovory s kolemjdoucími, jejich názory, argumenty pro a proti, jak se přispůsobují, jak jim to vadí... Jasně že jo, každýho to štve. Přitom přesun času byl zaveden v Československu celkem "nedávno" v roce 1979. Poslední zpráva byla o nalezené další části těla na břehu Vltavy, nevím zda-li jste to zaregistrovali, ale od začátku října...tuším tahají po částech tělo nějaké ženy. Takže od soboty jsme zas o nohu blíže k vyřešení a odhalení řezníka z Vltavy.
Jináč se máme s Brůčou sladce, objevili jsme dobrou čínu v který si každý z nás našel to svoje. :) Byli jsme minulý týden na Signal show, koukli jsme se na kafkův hrob na židovském hřbitově, váleli se v posteli, pořádali dobroty, tulili se a užívali si posledního krásnýho slunka.
Mějte se hezky a nemějte depky. :)
Jináč se máme s Brůčou sladce, objevili jsme dobrou čínu v který si každý z nás našel to svoje. :) Byli jsme minulý týden na Signal show, koukli jsme se na kafkův hrob na židovském hřbitově, váleli se v posteli, pořádali dobroty, tulili se a užívali si posledního krásnýho slunka.
Mějte se hezky a nemějte depky. :)
úterý 1. října 2013
Oujé, nejraději bych napsala nějakej hate, třeba o své spolubydlící, jak mi leze už i ušima a to se skoro nepotkáváme, paradoxem je, že se budeme stěhovat opět společně do nového podnájmu.
Ale slíbila jsem vám nějaký "smysluplný" článek, však nemohu slíbit, že bude mít nějakou pointu, vynasnažím se.
Když jsme u toho stěhování, tak vám ukáži malinkou, ale vskutku jen pidi vizi, jak bych to chtěla jednou já. Jsou dvě. :D Takže udělám mix těch dvou.
Především mám raději útulno, než čistý, lesklý linie a kde nic, tu nic.
Jak vám to popsat? Sama pořádně nevím, jak by to mělo vypadat jako celek, ale takový bod co bych chtěla mít v obýváku je stěna z knih, který jsem přečetla, gramofon, místo, kam bych si mohla zavěsit sběratelský kousek longboartu, který jsem dostala k Vánocům od Péti. :) Obří okno s parapetem na který se mi vyjde zadek, abych si tam mohla číst knihy s kafem, nebo jen tak pozorovat lidi na ulici.
Barvy mi nevadí, ale ložnici bych dala světlejší odstín, samozřejmě její dominantou by byla obří postel, kus stěny vytapetovaný našimi fotkami...to co jsme s Brůčou prožili. Třeba i nějaký trám, na kterém by bylo zavěšeno houpací křeslo a nebo, nebo houpací křeslo ( to co jsme spolu viděli v Ikee).
Bohužel jsem moc fotek nenašla, ale přála bych si, aby náš byt měl svou vůni. Určitě to znáte...když přijedete domů k rodičům, k přítelovi, k babičce, ke kamarádce Jane....každý má svou vůni. I ten náš ošklivej vlhkej byt. :D
Jak byste chtěli bydlet vy? Venkov vs. město?
Ale slíbila jsem vám nějaký "smysluplný" článek, však nemohu slíbit, že bude mít nějakou pointu, vynasnažím se.
Když jsme u toho stěhování, tak vám ukáži malinkou, ale vskutku jen pidi vizi, jak bych to chtěla jednou já. Jsou dvě. :D Takže udělám mix těch dvou.
Především mám raději útulno, než čistý, lesklý linie a kde nic, tu nic.
Jak vám to popsat? Sama pořádně nevím, jak by to mělo vypadat jako celek, ale takový bod co bych chtěla mít v obýváku je stěna z knih, který jsem přečetla, gramofon, místo, kam bych si mohla zavěsit sběratelský kousek longboartu, který jsem dostala k Vánocům od Péti. :) Obří okno s parapetem na který se mi vyjde zadek, abych si tam mohla číst knihy s kafem, nebo jen tak pozorovat lidi na ulici.
Barvy mi nevadí, ale ložnici bych dala světlejší odstín, samozřejmě její dominantou by byla obří postel, kus stěny vytapetovaný našimi fotkami...to co jsme s Brůčou prožili. Třeba i nějaký trám, na kterém by bylo zavěšeno houpací křeslo a nebo, nebo houpací křeslo ( to co jsme spolu viděli v Ikee).
Bohužel jsem moc fotek nenašla, ale přála bych si, aby náš byt měl svou vůni. Určitě to znáte...když přijedete domů k rodičům, k přítelovi, k babičce, ke kamarádce Jane....každý má svou vůni. I ten náš ošklivej vlhkej byt. :D
Jak byste chtěli bydlet vy? Venkov vs. město?
To je příklad toho, co nechci.
O maličko lepší, ale rozčilovalo by mě velký množství volného prostoru.
Toto je celkem fajn.
čtvrtek 12. září 2013
neděle 1. září 2013
Dneska jsem děsnej smutňouš. Asi to tak nevypadá, ale je toho na mě hodně. Myslím po emoční stránce.
Brůča dělá státnice, přeji si, aby to zvládl bravurně a věřím mu, že to dokáže. Ondra, jako brácha dneska odjel na intr, nastupuje na pedagogický lyceum do Čáslavi. Mamka to nese dost špatně, další (a poslední) ptáče vyletělo z hnízda. Už nikdy to nebude jako dřív. Nikdy. Je mi to děsně líto. Když jsem dneska konečně viděla Péťu a byla v jeho objetí, tak jsem se rozbulela jako tele. Jde jen o zvyk. Něco jako "koloběh života" prostě čas plyne a člověk se s tím musí smířit, i když je to někdy zatraceně těžký.
Ukážu vám pár fotek z tanečních co chodil Ondra. :)
Jo a už jsme nechali vyvolat další film, tak vám ukážu zas nějaký fotky.
Bude líp, tak ahoj. :)
Brůča dělá státnice, přeji si, aby to zvládl bravurně a věřím mu, že to dokáže. Ondra, jako brácha dneska odjel na intr, nastupuje na pedagogický lyceum do Čáslavi. Mamka to nese dost špatně, další (a poslední) ptáče vyletělo z hnízda. Už nikdy to nebude jako dřív. Nikdy. Je mi to děsně líto. Když jsem dneska konečně viděla Péťu a byla v jeho objetí, tak jsem se rozbulela jako tele. Jde jen o zvyk. Něco jako "koloběh života" prostě čas plyne a člověk se s tím musí smířit, i když je to někdy zatraceně těžký.
Ukážu vám pár fotek z tanečních co chodil Ondra. :)
Jo a už jsme nechali vyvolat další film, tak vám ukážu zas nějaký fotky.
Bude líp, tak ahoj. :)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)