Stěhuju se

Jo, přesně tak, jak čtete. Klára se stěhuje, bohužel bez Brůči. Právě sedím mezi krabicemi, bordelem, vytahanýma věcma. Děs běs. Nevím, kde mám začít balit, protože všude mám krámů tři prdele. Obří taška do které by se normálnímu člověku vešla půlka šatníku a já jsem do ní narvala 2/3 svých bot a ještě nejde zapnout? Až mi přijede taťka pomoct odstěhovat ty krámy a zeptá se: Co máš v týhle tašce proboha? A odpovím mu: Boty. Tak se naštve a pošle mě metrem! Nekecám.
K tomu se stěhuju s tou osobou, kterou ironicky miluju, která mi upíjí krev. Místo abychom se sestěhovali s Brůčou...chceme, leč teď to nejde, protože nám to nepřeje. :/ Dokonce se nám už o ní zdá nezávazně na sobě. :D
Mám toho už po krk, chci mít chvilku klidu, pořád se někam lopotím, do práce, z práce, pak ženu koupit nejlepší rukavice světa a oni je nemají, mašle na dárky, do toho mi mamka volá, že taťka na ní jede křivdy s okny (vyměňují okna) a mamka potřebuje uklidit, ale taťka ji to pořád něčím maří, aby to nestačilo, tak tu sedím v tom zmiňovaném bordelu, v pokoji, kde už svítí jen jedna lampička ze tří.
Ptám se vás drazí čtenáři, nevíte o nějakém malém, hezkém a především levném podnájmu? Nebo neznáte někoho spolehlivého, kdo také hledá bydlení? Kdyby ano, tak mi prosím napište.
Tak se mějte, balte dárky a tak.

Tak přemýšlím, jestli mám napsat nějaký nepřátelský hate, postěžovat si na svět a tak.
Začnu asi svou spolubydlící. Chodila jsem s ní na střední, ale nemyslete si, že jsme byly kdovíjaký kámošky. Šla jsem s ní bydlet jen z jednoho a hlavního důvodu: Mít bydlení v Praze. Ale poslední dobou jsme na ní hyperalergická. Prostě, sprostě a jednoduše mě sere. Téma práce vynechám, ušetřím vás. :D
Víte co bych chtěla jednou dělat? Přála bych si mít útulnou kavárnu s dortíky a různými mlskami, aby mi tam lidi chodili pro radost, rádi se vraceli pro kávu udělanou od srdce. :) U toho bych chtěla psát nějaký labůžo blog o jídle. Vařila bych pro Péťu mňamky, pak bych to naaranžovala a vyfotila. Jojo, k tomu chodila na nějaký akce, vernisáže, všechno fotila a pak o tom něco málo napsala, třeba: Bylo to úplný nůďo, lodě "skryté" v obrazu jsem fakt nepochopila, rozlívali tam krabičák, aka červená poezie, takže taky nic moc. :D

Třeba takhle, to by mě bavilo. :)
Ještě vám chci povědět, abyste nezapomněli na hipstagram.

Tohle je nečekané i pro mě, věřte tomu. Přidat článek už po týdnu na rozdíl dvou až třech měsících...tomu říkám výkon. Připomenu mé oblíbené léto a to tak, že sem dám fotky, které jsme fotili s přítelem na analog. Jasně....jsou to ty fotky, které jsem vám slíbila asi tak před třemi měsíci. :D Hodně je jich nedoostřených, ale fotky nejsou focený zaúčelem nějaké velké prezentace, či uměleckým směrem, ale abychom si fotili vzpomínky, pro radost... :) Možná se to zlepší, jelikož Brůča sehnal starý, okouzlující Zenit, tak časem (ano, může to u nás trvat třeba rok) :D budeme fotit na něj. K většině fotek jsem mu napsala nějaký komentář, číst si to po nějakém čase je docela sranda. Omlouvám se, že je to tak dementně ořezaný.
Tak se koukněte, přeji hodně štěstí, abyste přežili nový týden. Mějte se famfárově.

 Mělo být zaostřeno na ruce. 

 Když jsme jeli z Malin na Ohradu, nebo obráceně. Byl letní večer.

 Brůča říká, že je jako pohled.

 Milujeme melouny, celý léto jsme promelounovali. Kvízová otázka: Kde, nebo jak se jmenuje zastávka na které čekáme?

 Zas čekáme na tramvaj.

 Tohle je před Paládiem, týpkovi se porouchalo auto, tak vyskočil, odtlačil ho ke straně, opravil a zas pokračoval v jeho pouti. 

 Vidíte, nekecám...vylepšili jsme to lamburskem. 

 Prý jedno z největších letadel, co kdy přistálo na letišti Václava Havla.

A to jsme se tam šli jen tak podívat.

 Jojo, tohle milujeme...bambilion cizinců, kteří vás nenechají ani přejít.

 Jak z jiný doby. :)

 Tam někde je náš zámek. ♥

 V Rumburku na nádraží. Po prvé, co jedu s Péťou k jeho rodičům. 

 Docela jsme hodně výletovali. 

 Komentář na další fotce. :D

Je to v hajzlu, od prvního, což je už ve čtvrtek nastupuju do práce na HPP za kterou se stydím, tam kde mě psychicky vysává "nadřízená", takže domů chodím s bolavou hlavou a následnýma migrenama, potom řvoucí volám mamce, jak mě sere, týrá a tak. :D Takže se moc těším, bude to tam bájo. Doufám, že si to přečteš a zakážeš mi chodit i na toaletu *****! (Doplň co se ti hodí.) Aspoň tu mám Péťu, který mě vždycky pohladí. :)
Co mě štve jako za další je to, že už je podzim a zima děsně blízko!

O víkendu jsem byla doma u rodičů, což znamená, že jsem viděla po dlouhé době televizní noviny, nic se nezměnilo. Vystačili jim pouze tři témata a zaplácli tím celou hodinu. Tady jsou: Prvním tématem byly samozřejmě poblistický volby aka ať zvolíte jakoukoliv stranu, bude to tu stále na hovno. Druhé téma v pořadí, leč méně obsáhlé byla nadcházející změna času. Ano, dvakrát za rok se o tom mele, rozhovory s kolemjdoucími, jejich názory, argumenty pro a proti, jak se přispůsobují, jak jim to vadí... Jasně že jo, každýho to štve. Přitom přesun času byl zaveden  v Československu celkem "nedávno" v roce 1979. Poslední zpráva byla o nalezené další části těla na břehu Vltavy, nevím zda-li jste to zaregistrovali, ale od začátku října...tuším tahají po částech tělo nějaké ženy. Takže od soboty jsme zas o nohu blíže k vyřešení a odhalení řezníka z Vltavy.
Jináč se máme s Brůčou sladce, objevili jsme dobrou čínu v který si každý z nás našel to svoje. :) Byli jsme minulý týden na Signal show, koukli jsme se na kafkův hrob na židovském hřbitově, váleli se v posteli, pořádali dobroty, tulili se a užívali si posledního krásnýho slunka.
Mějte se hezky a nemějte depky. :)

 Kremrole od babičky :)

Donut z Marka 

Oujé, nejraději bych napsala nějakej hate, třeba o své spolubydlící, jak mi leze už i ušima a to se skoro nepotkáváme, paradoxem je, že se budeme stěhovat opět společně do nového podnájmu.
Ale slíbila jsem vám nějaký "smysluplný" článek, však nemohu slíbit, že bude mít nějakou pointu, vynasnažím se.
Když jsme u toho stěhování, tak vám ukáži malinkou, ale vskutku jen pidi vizi, jak bych to chtěla jednou já. Jsou dvě. :D Takže udělám mix těch dvou.
Především mám raději útulno, než čistý, lesklý linie a kde nic, tu nic.
Jak vám to popsat? Sama pořádně nevím, jak by to mělo vypadat jako celek, ale takový bod co bych chtěla mít v obýváku je stěna z knih, který jsem přečetla, gramofon, místo, kam bych si mohla zavěsit sběratelský kousek longboartu, který jsem dostala k Vánocům od Péti. :) Obří okno s parapetem na který se mi vyjde zadek, abych si tam mohla číst knihy s kafem, nebo jen tak pozorovat lidi na ulici.
Barvy mi nevadí, ale ložnici bych dala světlejší odstín, samozřejmě její dominantou by byla obří postel, kus stěny vytapetovaný našimi fotkami...to co jsme s Brůčou prožili. Třeba i nějaký trám, na kterém by bylo zavěšeno houpací křeslo a nebo, nebo houpací křeslo ( to co jsme spolu viděli v Ikee).
Bohužel jsem moc fotek nenašla, ale přála bych si, aby náš byt měl svou vůni. Určitě to znáte...když přijedete domů k rodičům, k přítelovi, k babičce, ke kamarádce Jane....každý má svou vůni. I ten náš ošklivej vlhkej byt. :D
Jak byste chtěli bydlet vy? Venkov vs. město?

To je příklad toho, co nechci. 

 O maličko lepší, ale rozčilovalo by mě velký množství volného prostoru.

 Toto je celkem fajn.

Tohle není článek, snad jen taková malilinkatá zpráva, abyste věděli, že stále žiju. :D
Řeknu jen, že se máme dobře,  i když to vás nezajímá. Co by vás ale mohla zajímat je fakt, že v pátek napíšu článeček ba dokonce článek! Hoho :D

Dneska jsem děsnej smutňouš. Asi to tak nevypadá, ale je toho na mě hodně. Myslím po emoční stránce.
Brůča dělá státnice, přeji si, aby to zvládl bravurně a věřím mu, že to dokáže. Ondra, jako brácha dneska odjel na intr, nastupuje na pedagogický lyceum do Čáslavi. Mamka to nese dost špatně, další (a poslední) ptáče vyletělo z hnízda. Už nikdy to nebude jako dřív. Nikdy. Je mi to děsně líto. Když jsem dneska konečně viděla Péťu a byla v jeho objetí, tak jsem se rozbulela jako tele. Jde jen o zvyk. Něco jako "koloběh života" prostě čas plyne a člověk se s tím musí smířit, i když je to někdy zatraceně těžký.
Ukážu vám pár fotek z tanečních co chodil Ondra. :)
Jo a už jsme nechali vyvolat další film, tak vám ukážu zas nějaký fotky.
Bude líp, tak ahoj. :)

Opět jsme v sobotu byli na trzích. Navštívili jsme Trhy na Kulaťáku (v Dejvicích) a zas náplavku, která je top. Nevím čím, možná tím vším kouzlem dohromady, tedy dokud vám někdo nepřejede nohu kolem.
Dám sem fotky jenom z náplavky.
Takže tohle je konec dnešního (ne)článku. Spojte si to s tím předchozím a páčko. Užijte si zbyteček prázdnin. :)

 No nedostali jste chuť?

 Pro jakou variantu jsou vaše chuťové pohárky?
Moje pro obě, haha

 Líbí se mi jejich etikety :)

 Cider

 Lednice s CupCaky

 Jojo, toto vyhrálo nad palačinkami, stálo to za to. :)

Tak třeba zas příští týden :)

Konečně se jakštak počasí umoudřilo, tak se dá dělat něco víc, než válečka v posteli. :) V sobotu ráno jsme vyrazili na farmářské trhy. Taky chodíte? Alespoň na čumendu? My jsme si to užili, ale taky jsme byli trochu zklamaný - čekali jsme lidovější ceny. Zkoukli jsme Jiřák a pak náplavku, tam to bylo bezva, blešák, stánek na stánku, slunečný ráno, kdy potkáváte lidi co si nesou tašku plnou zeleniny přes rameno. Všude ty vůně a kouzlo Vltavy. Všechno bylo dobré, dokud se nám nezačali ozývat břuchy. Musím přiznat, že jsme neodolali tomu cute stánku s CupCakes, oči mi tikaly z jednoho na druhý a Jarča (nenažrané břicho) chtěla všechny a hned bylo pozdě. :D Brůča se nade mnou smiloval a koupil mi Vanilkovo-broskový. Popravdě byly překrásně nazdobený, možná proto jsme byli zklamaný, jak byl obyčejný po chuťové stránce. Nicméně chuťové buňky jsme uspokojili u Bálkánského stánku, kde jsme si koupili...už ani nevím, jak se to jmenovalo, ale bylo to usmažené langošové těsto s bazalkou, česnekem a parmazánem. Mňam!

P.S. Brůčo, našel si vzkaz? Pusu

Přišla jsem z práce, osprchovala jsem se a flákla sebou do postele. Jsem tak líná, že se mi nechce ani dívat na Dextra. Místo, abych pokořila "třiceti denní výzvu na břicho", tak přemýšlím co bych si dala dobroučkého. :D Těším se, až přijde mi Brůča taky z práce. Naší činností se stalo váleníčko v obří posteli, ládováním se melouna, koukání na seroše, čtení a luštění sudoku. V tom vedru se nic jinýho dělat nedá, chodíme ven až navečer.
Nedávno jsme byli v jednom knihkupectví, kde jsme objevili poklad! Koupili jsme si knihy, každá stála po slevě 5 kč. Před slevou knihy stály dohromady 1105 a my to pofelili za patnáct! Mám obří radost.
Mamka měla o dovolený na pár dní doma sestřenici Marťu (8), spala v mé posteli a měla z toho velkou radost, že mi tam nechala překvapení. Přijela jsem na víkend domů, v pátek šla spát v noci, do postele ulehala po tmě. Spalo se mi dobře, což o to....ráno si mažu chleba a mamka na mě  "Klárko, co to máš na tom tričku?" Kouknu se na záda, povytáhnu triko a vidím hnědý fleky. Opatrně jsem k tomu přičichla a nechápajíc vykřikla: Čokoláda! S čučela jsem na mamku, jak sůva z nudlí a ptám se, co je na tom tak k smíchu. Stále jsem nevěděla, jak se čokoška dostala na triko. (Žádnou jsem v posteli neládovala.) Mamka mi to vysvětlila, "víš, Marťa ti nechala překvápko pod polštářkem a já ti zapomněla říct, že tam máš bonbon. Bonbon jsem našla - rozblencaný na zádech a ve vlasech.
No nic, jdu na tu "výzvu".

Jak jsem slíbila, tak konám. (Popravdě se divím.) Hehe. Snad se vám budou líbit. 

Ta první fotka je z letný, kde mají nejlepší zmrzku, jak už jsem psala.
Ta v pravém horním rohu, tak tam je můj fešák. :)
Na tý uprostřed vypadám jak z šedesátek. :D Ale to dělá jen ta černo-bílá fotka. Někdy vám ukážu ty bezva šaty.
Potom různý pofeleníčko. 

 Dále tu pak jsou Miloušovi Vansky (červené)
A památky, všechno fotil Péťa. :)

Jedna snídaňovo-svačinková.

Tak se mějte krásně. Vím, že to tu odbývám fotkami, ale někdy lepší, než halda nesmyslných keců.
Čabas a zas někdy. :)